Facebook

Projekt Příběhy života I.

Celý projekt vznikl náhodou, v prosinci 2017, kdy jsem v archivu náhodou našel zapomenuté video s vyprávěním mého dědy z roku 2014. Velice mě mrzelo, že nemám materiálu s dědou víc, protože děda v létě 2017 zemřel a toto je jediná vzpomínka na něj. Děda tak nádherně vyprávěl... Zajímavých lidí je ovšem v mém okolí mnoho. Rozhodl jsem se že budu jejich životní příběhy dokumentovat.


01 - Alois Pavlík, Vortová 1920 - 2017
Během války byl na nucených pracích v Německu, kde pracoval v podzemní továrně Dora, kde se vyráběly rakety V1 a V2 a také letecké motory. Celou válku nevěděl, na čem pracuje, každý měl přidělený svůj úsek, jinam se nedostal. V případě odmítnutí práce by skončil v koncentračním táboře. Před koncem války z továrny utekl, velkou část cesty šel pěšky. Zažil i bombardování německých měst. Po válce si chtěl postavit domek, ale přišla měna, takže mu nezbylo, než znovu šetřit a třeba tvárnice si vyrábět na zahradě jen pomocí vykopané jámy a lopaty. Ve vyprávění vzpomíná i na to, jak jel v době krize na lyžích do mlýna pro mouku celých 50Km!

.

.

.


02 - Josef Plíšek, Hlinsko 1942, majitel prvního soukromého obchodu v Hlinsku po roce 1989
Pan Plíšek provozoval dlouhou řadu let cyklistický obchod u nádraží v Hlinsku. S obchodem skončil až nástupem EET. Zažil toho opravdu hodně - třeba v srpnu 1968 byl přímo v centru dění v Praze. Odtud má nezapomenutelné zážitky. Pracoval v mlékárně, v podniku Kaučuk Kralupy a mnoho let i na galvanice v Elektro-Praze. Život se s ním nemazlil, při autonehodě přišel o syna a později při další nehodě i o blízkého kamaráda. Byl jedním ze zakládajících členů cyklistiky v Hlinsku.

.

.


03 - Věra Homolková, Studnice 1933, celý život s manželem soukromě hospodařila
Paní Homolková se narodila ve Rváčově, maminka jí v deseti letech zemřela a tak byla s tatínkem, kterého měla moc ráda. Vdala se do Studnic, kde celý život s manželem soukromě hospodařila. Nevzdali to ani v době, když museli plnit dodávky, celý život dřeli s minimem techniky. Dnes už v hospodaření pokračují další generace. Podívejte se na dojemný příběh skromné a pracovité paní Homolkové

.

.


04 - Jiří Polanský, Hlinsko 1960, vyučil se řezníkem, ale utekl k muzice - dnes je profesionální zvukař
Jiří Polanský se narodil v roce 1960 v Hlinsku. V patnácti letech šel studovat do Prahy na řezníka. Zároveň se začal věnovat muzice - nejdříve hraní na kytaru, později ozvučování akcí. Hudba nad řezničinou nakonec zvítězila, takže dnes Jirka působí jako profesionální zvukař.

.


05 - Oldřich Sokol, Miřetice 1929, absolvoval OA Chrudim, většinu života pracoval jako účetní
Pan Sokol vzpomíná na radostné chvíle svého života, i na temnou dobu, kdy Němci odvedli ze školy Ležácké děti - jeho kamarády, které již nikdy potom neviděl. Při studiu střední školy byla tato škola v roce 1944 jako všechny střední a vysoké školy zavřena a místo toho chodili studenti do práce. Pan Sokol zakládal sportovní oddíl v Miřeticích. Vzpomíná i na dobu, kdy v Hlinsku byl podnik Esa a kdy pan Prošvic přistával letadlem na poli za továrnou. Velkým koníčkem pana Sokola byl chov králíků, v Hlinsku byl jedním z pořadatelů celorepublikových výstav.

.

.

.


06 - Lubomír Votava, Rváčov 1962, vyučený traktorista a bývalý bodyguard šéfa republikánů Miroslava Sládka

Svérázný starý mládenec se narodil v Havlíčkově Brodě, po tom, co odešel z politiky se přestěhoval na chalupu do Rváčova, kde je známý svému okolí hlavně panenkami na svém domě a nočními několika kilometrovými procházkami po okolí. Bývalý bodyguard šéfa republikánů Miroslava Sládka vypráví o svém životě a o tom, jak vidí dnešní politickou situaci. Vysvětluje i proč pověsil panenky kolem svého domu a proč denně chodí trasu 25ti kilometrů.

.

.

.


07 - Jiří Chmelař, Hlinsko 1942, bývalý ředitel Elektro - Pragy Hlinsko (dnes ETA)

Pan Jiří Chmelař je v Hlinsku a širokém okolí známý hlavně jako ředitel n.p. Elektro-Praga Hlinsko. Život měl opravdu velmi pestrý a tomu i odpovídá dlouhá stopáž tohoto dílu. A protože se stejně nepodařilo říci všechno, uvažujeme o natočení druhého dílu. Pan Chmelař je hlinecký rodák, v mládí samozřejmě jak bývalo zvykem běhal s partou po městě a vymýšleli různé klukoviny, maminka ho nutila do houslí, chtěla mít ze syna učitele, ale pana Chmelaře už tenkrát zajímala kybernetika, kterou chtěl po ukončení střední školy studovat v Praze. Dostal se ale na jiný obor a hlavně se seznámil s bezvadnou partou kamarádů, se kterou je v kontaktu do dneška. Tato parta chtěla v celku jít po vysoké škole pracovat do železáren v Košicích, ale to nedopadlo, tak pan Chmelař skončil v Novém Boru, kam se za ním později nastěhovala manželka. Bydleli však v nevyhovujících podmínkách, když to zjistili jejich rodiče - bylo rozhodnuto - předělá se domeček v Blatně a tak se pan Chmelař vrací zpět do místa bydliště a začíná pracovat v Elektro Praze v technické profesi a v roce 1985 se stává ředitelem celého podniku.

.

.

.

.

Všechny díly můžete vidět zde

Máte kolem sebe někoho, kdy by se rád podělil se svým příběhem? Kontaktujte mě prosím na info@fotopavlik.com